Mediace stojí na důvěře. Aby se strany mohly otevřeně vyjádřit, sdílet své obavy, potřeby i citlivé informace, musí mít jistotu, že vše, co v průběhu mediace zazní, zůstane za zavřenými dveřmi. Právě proto je princip mlčenlivosti jedním z klíčových pilířů celého procesu.
Co znamená mlčenlivost v mediaci
Zákon o mediaci v § 9 stanovuje, že „mediátor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s přípravou a výkonem mediace…“. V praxi to znamená, že zapsaný mediátor musí nakládat jako s důvěrnými se všemi informacemi, které se dozví od okamžiku prvního kontaktu s účastníky konfliktu až po ukončení mediace – případně až po ukončení komunikace se stranami, pokud se samotná mediace nakonec neuskuteční.
Povinnost mlčenlivosti se vztahuje na všechny subjekty, včetně soudu či OSPODu, a to i v situaci, kdy tyto instituce účastníky k mediátorovi samy nasměrovaly. Zproštění mlčenlivosti je sice možné, musí s ním však souhlasit všechny strany sporu. I proto by se k tomuto kroku mělo přistupovat pouze ve zcela výjimečných případech.
Zákon zároveň připouští několik výjimek z této povinnosti. Pro účely tohoto článku postačí zmínit tu nejzásadnější – oznamovací povinnost vyplývající z trestního zákoníku. Pokud by se mediátor věrohodně dozvěděl o trestném činu, například o týrání svěřené osoby, má povinnost tuto skutečnost ohlásit stejně jako každý jiný občan.
Kdo má povinnost mlčenlivost dodržovat
Ačkoli se mediace obvykle účastní více osob – samotné strany konfliktu, jejich právní zástupci či další podpůrné osoby – zákon o mediaci v § 9 ukládá povinnost mlčenlivosti výhradně zapsanému mediátorovi.
To znamená, že zákonem není vázán mlčenlivostí:
- žádná ze stran sporu,
- jejich advokáti,
- ani další osoby přítomné u mediace (například partner, kolega či přítel, kterého si strana přizve se souhlasem ostatních).
Stejně tak tuto povinnost nemají ani mediátoři, kteří nejsou zapsáni v seznamu zapsaných mediátorů.
Více informací ze světa mediace najdete na www.kurzymediace.cz.
